motto : "Kunsten å tenke negativt " -kurz negativního myšlení

Napiště spolu se mnou povídku !

28. listopadu 2010 v 16:52 |  Soutěže
Ahojky,
zkuste si se mnou napsat povídku -nebude mít žádná omezení,může se rozvíjet tím směrem,
kam budete chtít,můžete se vracet v minulosti,vymýšlet co bylo před těmito řádky.....vše je možné,jelikož ve světě iluzí a snů je možné takřka  vše :)
Já začnu a doufám že budete pokračovat -nemusíte psát sáhodlouhé odstavce,stačí i pár vět
a příběh tak zase posunout o kus dál.

Přidat se může kdokoliv,i ten kdo dusud žádný příspěvek nepublikoval !

Nejlepší spoluautoři obdrží diplom!
Doufám,že vás  to bude bavit .

Jak to prozatím vypadá,naše povídka bude mít asi dvě dějové linie:

1+2+3+4+5+6+7+8  a

1+2+3+4
Vaše Lofn.

Povídka :
V jednom městě,které nebylo ani malé a ani velké,spíše středně velké ,obklopené hustými lesy,které se na podzim tak krásně vybarvily,že člověku až připadalo,jako by si stromy udělaly nazlátlý melír namísto listí,nebo to bylo ukryté zlato od lesních skřítků, žila hezká holka se smutnýma očima barvy smaragdového drahokamu .
Jelikož dnes porvé napadl sníh a celé město pokryly nádherné sněhové vločky,rozhodla se udělat si malou vycházku do města,mezi zasněžené  budovy,parky a lesy.
Jak tak kráčela ulicí  a na kabátu ji přistávala jedna sněhová vločka krásnější,než druhá,uvědomila si,že se v tento čas a v tomto městě cítí jako naprostý cizinec,že kolem ní sice chodí  řada lidí,ale ona je tak strašně sama a v srdci cítí smutek,že je smutná,
protože......... (přidala Lofn).......1.

smutná


jí umřel manžel. A od té doby je smutná. A ještě víc je smutná kvůli tomu jak umřel.
Umřel tak,že přestal dýchat -probodl ho jeden chlápek......(přidal Vít)......2.

Proč tomu vrahovi vlastně říkat chlápek,označovat ho tak neurčitě,jako by to byl někdo
naprosto neznámý,vždyt to býval svého času jeho nejlepší kamarád! Vyrůstali spolu,chodili na stejnou školu ,jeden byl pro druhého jako bratr,až do té doby než mezi ně vstoupila ona.
Ta krásná dívka se smaragdovýma očima,v te den se jeden z nich stal naprosto štastný ,jelikož ji získal a pro druhého to znamenalo zlomené srdce a smutek.
A s těmito myšlenkami kráčela ulicí a občas zvedla svou tvář k nebi,aby tak zachytila pár sněhových vloček,které ji tak příjemně chladily.
Po chvíli však spatřila něco,co ji šokovalo,nebo spíše někoho,na jehož přítomnost zatím nebyla připravená -Jirku-vraha,který zabil její lásku a veškeré její štestí.
Pamatuje si to úplně přesně-tenkrát na pohotovosti,jak se Honza vůbec nehýbal a nedýchal.
Proč ji proboha tvrdil,že jedinná možnost je ho probodnout tou velkou jehlou,aby začal zase dýchat,když to Honzovi vůbec nepomohlo,proč neudělal něco víc,proč ho nezachránil ,
když je to lékař...... (přidala Lofn)......3

A najednou se ta její láska probudí a ona se lekne. A on na ní :"to byl žert."
" Jaký?" "Takový,že jsem se domluvil s jedním chlápkem,že mě jako propíchne. Víš.Jak měl ten Richard Nedvěd.Jo ten nožík."
A naštvala se na něj.Kabelkou ho praštila. A ještě jednou a ještě jednou.
"Dost! Dost! Nech mě bejt !" A nenechala a on na ni vytáhl pistoli a vyhrožoval a ona po něm hodila tu kabelku. A máš to. A utekla. A on spadl na zem.
Po 10 minutách se probudil. Ne na zemi,kam spadl,ale v nemocnici. kolem něj 3 policajti.
A jeden povídá:"Tak kamaráde...." Druhý povídá: "Budeš pikat." Třetí:"Za co?"
A všichni se na něj otočili.  A povídali:" Za pokuso vraždu."......(přidal Vít)......4



je tak strašně sama a v srdci cítí smutek,že je smutná,protože....najednou se rozhlédla a lidé
zmizeli,v ulici najednou nikdo nebyl,byla tam sama,hrozný pocit měla,až se jí z toho svíral dech....
Co se stalo,že najednou tam nikdo není ? kde jsou všichni? .......(přidala Laira)......2

Z oblohy se spustila řada dalších sněhových vloček a po chvíli chumelenice zesílila natolik,že vůbec nebylo vidět ani na krok-jen město čelící chumelenici. Jak tak stála na místě a po chvíli zvedla hlavu k nebesům,připadalo ji při pohledu na sníh unášený větrem,že letí.
Ano,měla by sto chutí někam odletět,někam do bezbečí,někam,kde její srdce znova nalezne
klid a mír,někam kde existují jen samé hezké věci a né jen smutek,kterého je nyní tak plná.
Roztáhla ruce,asi tak jako pták co touží letět svá křídla ve větru a tvář ještě více nastavila vločkám. Jen tak,bez myšlenek a se zavenýma očima tam tak chvíli stála na chodníku,než její snění přerušil hlas :"......ahoj,chystáš se mi uletět  a nebo chceš zmrznout......"
.....(přidala Lofn)...3

Nechystám se uletět pokud to nebudeš sám chtít nechystám se ani zmrznout.....Chystám se s tebou zůstat na věky jen když mi to dovolíš....Jen když budeš ty chtít.....(přidala Natalka)....4

Pohladil ji něžně po tváři a řekl :"To proto se  pořád tváříš tak smutně,stále mi nevěříš,
že tě mám rád?"
Sklopila oči k zemi a zašeptala:"Tak ráda bych ti uvěřila,ale nemůžu,prostě nemůžu po tom všem,co se mi v životě stalo. Tak strašně toužím po tom být s tebou,ale zároven se toho
strašně bojím.Mám strach,že otevřu oči-probudím se a zjistím,že tohle vše byl jen sen,že jsi se mně jen zdál......" nedořekla,nebot on ji nečekaně políbil na ústa.
V ten okamžik  zbytek světa přestal exitovat,najednou tu byli jen oni dva,cítila příboj lásky,
něhy a vášně a jediiné co si v tu chvíli přála bylo,aby tato chvíle trvala věčně.
"Ted máš důkaz,že nejsem jen pouhý sen"pronesl a sevřel ji v obětí.
"Pověz mi,čeho se tak bojíš,co tě trápí? To nevíš,že neexistuje nic,co bych pro tebe neudělal?"
řekl a sevřel její dlaně ve svých.
Zadívala se mu dlouze do očí a pronesla:"Pokud mě máš rád,zbav mě toho prokletí,zbav mě toho co mě tolik svírá-zbav mě toho strachu,který v sobě mám -sice tě mám ráda,ale nejvíc se bojím toho,aby jsi mi neřekl :miluji tě. Bojím se těch krásných slov,protože mě děsí,že jako klíč
otevřou mé srdce naplno lásce a ty mi ho pak zlomíš!."

"Podívej,v životě není prakticky nic jisté,ale jedním jsem si stoprocentně jistý,že tě miluju,
že jsem s tebou štastný! ty jsi do mého života přinesla něco krásného-lásku a pocit,že konečně žiju! At už se ti stalo  cokoliv,tady jsou  ruce,které ti pomohou vše překonat........."
.....(přidala Lofn)...5

"Já to chci,ale přesto mám strach a bojím se....."........(přidala Labanda)...6

"Bojím se,ale nevím čeho.......Cítím,že se má něco stát co nás rozdělí a to bych nepřežil,tak prosím slib mi že mě nikdy neopustíš a že mě budeš milovat dokud budu žít....Prosím,nenech mě odejít!....Lásko má jedinná protože vím že si nevinná.....(přidala Natalka)....7


Tato slova ji zněla v uších ještě dlouho poté,co otevřela oči
a rozhlédla se kolem sebe-po budovách,po silnici ba po celém městě jako by nebylo ani sebemenší stopy,celé se ponořilo do sněhové pokrývky. Čas od času kolem projelo nějaké auto,ale jinak byl všude klid .

To vše je minulost! To vše se stalo před rokem.Proč jen jsem tě tenkrát nechala jít?
Proč jen jsem tě svou nerozhodností přinutila k tomu,aby jsi raději odešel,než
nekonečně čekal na to,co jsem ti nebyla schopná dát-na mou lásku. Skoro si začínám myslet,že neumím nikoho milovat,že dokážu o lásce jen snít,že nejsem schopná učinit nikoho štastným.
Co je to se mnou,že se tak bojím dát někomu své srdce ?
Asi je to tak lepší,že nejsi se mnou ! Nač by tak skvělý chlap,jako jsi ty měl sbírat jen drobečky mé lásky,když může někde najít někoho,kdo mu dokáže dát celé své srdce bez obav,bez otázek,bez výhrad,prostě a jednoduše proto,že ho miluje.

Po chvíli chůze došla k přechodu,kde vyčkávala,než ji zelený panáček pustí přes silnici,aby se mohla vydat po mostě směrem k parku,kam se ráda chodívala projít.
Stejné procházky milovala i v době,kdy ještě byl s ní,v době kdy se dokázala z věcí kolem sebe naplno radovat,z dob kdy dokázala ještě něčemu věřit.

Sníh ji pod nohama křupal,po zasněžených lavičkách poskakovaly vrány a kousek od ní se koulovali děti. Záviděla jim jejich bezstarostnost
a hlavně radost vepsanou do tváří.

"Všechno jsem zkazila,jsem prostě blbá….." zašeptala a oči se jí zalili slzami,tak že jen rozmazaně viděla postavu,která se k ní z dálky blížila.
Poté,co si osušila oči,zůstala stát celá ztuhlá na místě a postavě,která došla až k ní řekla:
"Honzo! Co tu děláš?"
"To je hezký přivítání!"dobíral si ji s úsměvem. "Tohle přece bylo naše oblíbené místo,tak jsem ho prostě musel znova vidět……"
"Já ..já jsem ,já tě pořád……"nedořekla při pohledu do jeho očí.
"Taky tě mám stále rád" řekl a ona na to zareagovala slovy :"Tak proč jsi na rok zmizel?"
"Zkoušel jsem na tebe zapomenout po tom,co jsi mě nechala jít. Nešlo to,nemůžu tě přestat milovat. Zjistil jsem,že když někoho miluješ,tak se vším co k němu patří-s jeho klady i zápory,tedy i s tvými obavami,nerozhodností……… " nedořekl,neboť po těchto slovech se v jejím srci zlomila
ta závora,která ji bránila ve štěstí a tak mu bezeslov vpadla do náruče a dala mu pusu………
.....(přidala Lofn)......8
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Vít Kilián Vít Kilián | E-mail | Web | 28. listopadu 2010 v 17:11 | Reagovat

ee nevěděl

2 Vít Kilián Vít Kilián | E-mail | Web | 28. listopadu 2010 v 17:19 | Reagovat

jí umřel manžel.a od té doby je smutná.A ještě víc je smutná kvůly tomu jak umřel.
Umřel tak že přetal dýchat ještě ho probodl jeden chlápek............

3 Laira Laira | Web | 29. listopadu 2010 v 9:58 | Reagovat

je tak strašně sama a v srdci cítí smutek,že je smutná, protože......... najednou se rozhlédla a lidé zmyzeli, v ulici najednou nikdo nebyl, byla tam sama,hrozný pocit měla, až se jí s toho se svíral dech ...
Co se stalo, že najednout tam nikdo není? Kde jsou všichni?

4 Laira Laira | Web | 29. listopadu 2010 v 12:00 | Reagovat

mmoc pěkně ...
děkuji ti za krásný komentík
a hlásek také ti děkuji

5 Natalka Natalka | 29. listopadu 2010 v 12:26 | Reagovat

Nechystám se uletět pokud to nebudeš sám chtít nechystám se ani zmrznout...Chystám se s tebou zůstat na věky jen když my to dovolíš...Jen když budeš ty chtít.....

6 Natalka Natalka | 29. listopadu 2010 v 12:27 | Reagovat

PS:Pěkný blog :-)

7 Lofn Lofn | Web | 29. listopadu 2010 v 12:36 | Reagovat

Děkuju :)

8 Labanda © Labanda © | Web | 29. listopadu 2010 v 16:31 | Reagovat

jé díky za Pavl Nedvěda, povim mu to jak ho potkám co krásného jsi o něm řekla ;-) jsem za Skalné víš, má tu ještě rodiče a naše maminky spolu dělávali ve Fran.Lázn. ;-)on je vážně moc hodnej člověk :-)

9 Labanda © Labanda © | Web | 29. listopadu 2010 v 16:33 | Reagovat

Já to chci ale přesto mám strach a bojím se.....

10 Natalka Natalka | Web | 30. listopadu 2010 v 13:23 | Reagovat

Bojím se ale nevím čeho...Citim že se má něco stát něco co nás rozděli a to bych nepřežil tak prosím slib mi že mě nikdy neopustíš a že mě budeš milovat dokud budu žít...Prosím nenech mě odejít...Lasko má jediná protože vím že si nevinná....

11 Vít Kilián Vít Kilián | E-mail | Web | 30. listopadu 2010 v 18:43 | Reagovat

a najednou se ta její láska probudí a ona se lekne.A on na ní to byl žert.Jaký?Takový,že jsem se domluvil s jednim chlápkem že mi jako propíchne.
Víš.Jak měl ten Richard Nedvěd.Jo ten nožík.a naštvala se na něj.Kabelkou ho praštila.A ještě jednou a ještě jednou.Dost!Dost!Nech mi bejt.A nenechala.a on na ní vytáhl pistol a vyhrožoval.a ona po něm hodila tu kabelku.A máš to.A utekla.A on spadl na zem.Po 10 minutách se probudil.Ne na zemi kam spadl.Ale v nemocnici.Kolem něj 3 policajti.A jeden povídá:Tak kamaráde.Druhý povídá:Budeš pikat.Třetí:Za co?A všichni se na něj otočily.A povídaly.Za pokus o vraždu.

12 Vít Kilián Vít Kilián | E-mail | Web | 30. listopadu 2010 v 18:43 | Reagovat

jé psal jsem dlouhý komet a objevilo se to jako spam

13 Žádnou zatim nemam Žádnou zatim nemam | E-mail | Web | 1. prosince 2010 v 7:04 | Reagovat

povol to prosím

14 Natalka Natalka | Web | 2. prosince 2010 v 0:08 | Reagovat

Ahoj jak se máš

15 Labanda © Labanda © | Web | 2. prosince 2010 v 14:15 | Reagovat

jů přidám se později a kuju za pochvalu ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama